Spolu s přidruženým železným hamrem vypovídá tato hornická krajina o důležité roli těžby železných rud a železářského průmyslu pro krušnohorské hornictví, které bylo vždy úzce spjato s vysokou poptávkou po železných nástrojích a výrobcích.

Železná ruda se v okolí města Schwarzenberg těžila už od 14. století. V údolích řek zde bylo vybudováno mnoho železných hutí a hamrů, z nichž nejstarší byl Erlahammer (poprvé zmiňovaný v roce 1380), který zpracovával železnou rudu z dolů na nedalekém vrchu Rother Berg. Od 16. století se schwarzenberský region díky dostatečným přírodním zdrojům (ložiskům železné rudy, lesům nutným k výrobě dřevěného uhlí a vodním tokům potřebným pro vodní pohon) a rostoucí poptávce po železných nástrojích v dolech a hutích stal střediskem výroby železa v Sasku. K dalšímu rozmachu těžby železných a cínových rud vedlo zavedení výroby pocínovaných plechů kolem roku 1537.

V roce 2019 kompletně zrenovovaný panský dvůr hamru Erlahammer je jedním ze vzácně dochovaných představitelů železářského provozu ze 17. až pozdního 18. století. Panský dvůr z poloviny 17. století je tvořen panským domem, hrázděnou budovou ve tvaru písmene U, která dvůr ohraničuje, a spojovací budovou. Hamr a přilehlá hornická krajina s pozůstatky těžby (pinky a haldy, prachárna z počátku 19. století) na vrchu Rother Berg, která byla s hamrem propojena cestou pro transport rud, jsou posledním dochovaným příkladem sociotechnického systému železorudného hornictví v Krušných horách. Na místě bývalé železné hutě pokračuje tradice výroby železa v moderní slévárně dodnes.