Hornická krajina Eibenstock

logo EU logo SNCZ logo Krušnohorsky
Historické záznamy o těžbě rud v Krušných horách začínají rokem 1168, kdy byly v okolí dnešního Freibergu objeveny stříbrné rudy. Od tohoto objevu se odvíjí více než 800letá báňská historie Krušných hor.

Hornická krajina Eibenstock je dokladem těžby a zpracování cínových rud od 14. do 19, století. Nachází se severně od města Eibenstock v lesní oblasti o ploše téměř 1 km² a je nyní jednou z největších montánně-archeologických lokalit v západních Krušných horách. Její součástí jsou cínonosné žíly v důlním poli „Grün“ s pozůstatky rýžovišť, povrchových dobývek i podzemních dolů a s vodním příkopem Grüner Graben a jeho vedlejšími příkopy.

Nejstarší písemné doklady o rýžování cínovce v pozdějším eibenstockém revíru pocházejí už z roku 1378. Rýžování probíhalo ve větším měřítku od 16. století pomocí systematického propírání zářezů zakládaných postupně v sedimentech bohatých na cínovec. Zářezy dosáhly hloubky i přes deset metrů. Vznikly tak terénní deprese charakteru roklin, které probíhají ve třech hlavních pruzích východozápadním směrem. Většina rýžovišť byla vytvořena pomocí vody z příkopu Grüner Graben a četných dílčích příkopů, které se nacházejí v jejich blízkosti. Osm kilometrů dlouhý příkop Grüner Graben byl vybudován v letech 1558–1558 za finančního přispění saského kurfiřta, zásoboval vodou až 10 rýžovišť a 22 stoupoven. Na několika místech jsou dosud patrné haldičky jemného písku, které označují místa, kde dříve stály stoupy na drcení rudy a přilehlé zpracovatelské provozy. Po celé oblasti jsou také roztroušena místa bývalých milířů. V krajině jsou vidět i zbytky staré obchodní cesty Frühbusser Steig (Přebuzské stezky) vedoucí ze Saska do Čech přes Krušné hory.

Cínové doly u Eibenstocku měly značný význam pro saskou produkci cínu zejména po důlním propadu a vzniku Altenberské pinky v roce 1620 a souvisejícím snížení produkce cínu v altenberském revíru. Cín z Eibenstocku se spolu s četnými železorudnými hamry v okolí stal v 16. a 17. století základem pro západokrušnohorskou výrobu pocínovaných plechů horách, která měla celoevropský význam. Poslední hlubinné doly zanikly kolem roku 1890.

K památkám hlubinné těžby patří tzv. Pressbaue (dobývky se strmými stěnami představující kompletně vydobyté žíly) a pinková pole. Na areál rýžoviště Grüner Seifen navazují na severu pinkové pole Heiliger Geist a St. Bartolomäus. Dále na západ se pinkové pole spojuje do plošně vydobyté oblasti o průměru asi 100 m a hloubce asi 8 m. Zhruba uprostřed Hornické krajiny Eibenstock se nachází Schwarze Pinge (Černá pinka), která je největší povrchovou dobývkou revíru. Má délku asi 200 m a směr východ ­– západ. Severně od Černé pinky probíhá paralelně s ní několik dalších menších pinkových tahů.

Hornickou krajinu Eibenstock zpřístupňuje naučná turistická stezka.

Členové Montanregionu v Česku

Boží Dar Horní Blatná Jáchymov Krupka Loučná pod Klínovcem