Vápenka Lengefeld se řadí mezi nejvýznamnější památky raného průmyslu pojiv v Evropě, dokumentuje vývoj těžby a zpracování vápence od 16. do 20. století. Zdejší vápno se používalo pro stavební účely, ale také jako tavicí přísada při hutním zpracování železa. Od roku 1812 podléhala vápenka přímo saské státní správě. Byly zde instalovány výkonnější Rumfordovy pece a od roku 1873 Hilkeho pec. Od roku 1915 probíhala těžba vápence hlubinným způsobem, a to z hloubky až 150 m. V roce 2015 byla těžba zastavena, ale firma „GEOMIN Erzgebirgische Kalkwerke GmbH“ provozuje lokalitu Lengefeld i nadále jako místo zpracování vápnitých surovin vytěžených v Hammerunterwiesenthalu.
V areálu vápenky se dochoval ucelený komplex budov dokládajících těžbu, úpravu a zpracování vápence včetně příslušného technického vybavení, ale také administrativní a sociálně-správní budovy. Geologické podloží vytvořilo příznivé podmínky k tomu, aby zde vznikl významný biotop s orchidejovými loukami, které jsou součástí naučné stezky kolem vápenky.
