Pozoruhodně dochované stříbrné doly v Dippoldiswalde z konce 12. a 13. počátku století poskytují i v evropském kontextu jedinečný zdroj informací o technologii pozdně středověké těžby a o středověkém hornictví v Krušných horách.
První osídlení u Dippoldiswalde vzniklo již v letech 1155–1160 a krátce poté zde začala těžba stříbra jak vně, tak i uvnitř tohoto pozdně středověkého sídla. Doly byly opuštěny ve druhé polovině 13. století a nad nimi byly postaveny budovy rozvíjejícího se města Dippoldiswalde. Doly pak na staletí upadly do zapomnění. Teprve počátkem 21. století je znovu objevili montánní archeologové a od té doby jsou předmětem detailních multidisciplinárních výzkumů.
Cílem těžby byly stříbronosné olověné rudy, které se dobývaly z hloubky přesahující 20 m, a to prostřednictvím řady svislých nebo mírně ukloněných šachet, jež sledovaly žíly směru SSV–JJZ. Doly byly rozmístěny na území s délkou přes 1 km.
Při archeologickém průzkumu dolů v okolí náměstí Obertorplatz byla (kromě drobných nálezů, jako jsou např. misky pro transport rudy, zbytky lan a kůží nebo dřevěné lopaty a kracky) objevena také komora s dochovanými fragmenty dřevěného vrátku, který byl dendrochronologicky datován do roku 1220. Jde tak o dosud nejstarší důlní vrátek v Evropě. Nalezeny byly také dobře zachované relikty dřevěné výztuže šachet, kompletní dřevěné žebříky a žlabové odvodňovací systémy. Objeveny byly také do skály vysekané reliéfy lidské postavy a tváře, které jsou podle současných znalostí nejstarším antropomorfním zpodobněním z doby středověké těžby.
Vzácné, 800 let staré exponáty z dolů jsou vystaveny v Muzeu středověkého hornictví (MiBERZ) v Dippoldiswalde.