Hornická krajina Pöhlberg je názorným příkladem těžby měděných rud s obsahem stříbra od 15. do 19. století uprostřed zemědělsky využívaného území na východním úbočí hory Pöhlberg (831 m) v těsné blízkosti horního města Annaberg. Zpracování tohoto typu rud umožnil počátkem 15. století objev technologie vycezování (ságrování), který v Krušných horách následně, v roce 1471. zavedl Nickel Tyle z Chemnitzu. Význam dolů na Pöhlbergu vzrostl zvláště po roce 1537, kdy byla založena vycezovací huť v Grünthalu. V těžbě na Pöhlbergu se od roku 1543 až do počátku 17. století významně angažovala podnikatelská rodina Uthmannů z Annabergu, která v letech asi 1550–1567 rovněž vlastnila vycezovací huť v Grünthalu, vzdálenou 30 km.
Nejdůležitějším dolem na Pöhlbergu byl důl St. Briccius, jeden z nejstarších a nejlépe zachovaných dolů v regionu, který podle písemných pramenů existoval už v roce 1442, padesát let před nálezem stříbra v Annabergu. Nalezené dřevěné předměty bylo možné dendrochronologicky datovat do let 1457/1458 a 1473. Těžba stříbronosných měděných rud skončila definitivně v roce 1892. Opětovné průzkumné práce se zde uskutečnily ještě v souvislosti těžbou uranových rud podnikem SAG Wismut v letech 1948/49.
Od roku 1982 je podzemí dolu St. Briccius postupně znovu zmáháno členy spolku Gewerkschaft St. Briccius e.V., který obnovil i řadu portálů štol a u štoly Tiefer St. Briccius postavil dřevěnou kavnu podle historických předloh. Pro veřejnost je v současnosti přístupná (po předchozím ohlášení) střední štola Briccius (Mittlerer St. Briccius Stolln), ve které spolek vyzmáhal přes 600 m chodeb. Tato štola je známá už z 15. století, na počátku 18. století sloužila pro přívod vody pohánějící vodotěžný stroj nad štolou Tiefer St. Briccius. Při novém průzkumu byly nalezeny pozoruhodné doklady těžby zejména v 15. až 17. století, například výstupkové a sestupkové dobývky, šachty, ručně ražené chodby, místa, kde stávaly rumpály, zbytky dřevěné dráhy pro přepravu důlních vozíků, úkolové značky na stěnách chodeb aj.
U níže položené štoly Oberer Freudenstolln, kterou začal razit už v roce 1592 Jacob Uthmann, byla v roce 1796 postavena dodnes dochovaná cáchovna. Po dokončení ražby v 19. století se stala nejhlubší štolou dolu St. Briccius, který odvodňovala v hloubce asi 70 m pod úrovní štoly Tiefer St. Briccius. Ještě níže položená je štola Tiefer Freudenstolln s obnoveným eliptickým portálem, která byla s délkou 1 300 m nejdelší štolou revíru, s dolem St. Briccius však nebyla nikdy propojena. O rozsáhlé těžbě na Pöhlbergu svědčí na povrchu odvaly mnoha štol.
Kromě rud stříbra a mědi se na svazích Pöhlbergu těžily i nerudní suroviny. Dokladem toho jsou haldy u jedné z někdejších tzv. hrnčířských štol (Töpferstolln), ve kterých se už od počátku 16. století dobýval třetihorní jíl používaný pro výrobu slavné annaberské keramiky. Poblíž se nacházely jámy, z nichž se kromě jílu získával i štěrk a písek. Tyto sedimenty se nacházejí v podloží třetihorních čedičů s výraznou sloupcovou odlučností, jež tvoří vrchol Pöhlbergu a těžily se zde ve stěnovém lomu (tzv. Butterfässer).
