Rozsahem největším povrchovým pozůstatkem po dolování v krupeckém revíru je velká pinka nacházející se těsně pod vrcholem Komáří hůrky (808 m n. m.). Dolování v tomto prostoru je písemně doloženo už k roku 1416, pinka vznikla odtěžením asi 140 x 45 metrů velkého greisenového tělesa s obsahem cínovce, chalkopyritu a pyritu. Jde o rozsáhlou oválnou terénní depresi s hloubkou až 75 m, nejhlubší partie pinky vznikly patrně propadem vytěžených prostor. V okolí pinky pracovala v minulosti řada dalších dolů, z nichž nejdůležitější byl důl Glatz s žentourovou jámou, ze které se od konce 17. století dobývaly cínové a v menší míře i měděné rudy až do hloubky 200 metrů. Do prostoru Komáří hůrky vedla už od konce 15. století dědičná štola Dürrholz, nejvýznamnější odvodňovací štola

Na vrcholu Komáří hůrky se nachází restaurace známá jako Komáří vížka. Budova s vyhlídkovou věží (dnes nepřístupnou) byla postavena v roce 1857 na místě staré hornické zvonice, která oznamovala začátky směn v nedalekých cínových dolech. V roce 1952 byla Komáří vížka spojena s Krupkou sedačkovou lanovkou, která svou délkou 2 348 m byla tehdy nejdelší ve střední Evropě. Z lanovky se naskýtá krásný pohled na důlní revír Knötel přímo pod ní a na vzdálenější České středohoří.

Poblíž vrcholu Komáří hůrky se nachází kaple zasvěcená sv. Wolfgangovi, patronovi horníků. Původně zde stála gotická kaple, která byla přestavěna v barokním stylu v letech 1692–1700. Pod kaplí byl v pozdějších letech založen malý hřbitov. Kaple je dokladem pronikání horníků za cínovou rudou do nejvyšších partií hor, kde si budovali i svá obydlí. Kaple se v současnosti využívá k výstavám a k setkáním obyvatel z obou stran hranice.