Důl Weißer Hirsch je poprvé zmiňován v polovině 17. století jako stříbrný a kobaltový důl. Na přelomu 18. a 19. století se pro rozšíření stal ústřední těžní a vodotěžnou šachtou. Značný význam pak získal poté, co se v roce 1880 spojily nejdůležitější doly ve Schneebergu a Schneebergu-Neustädtelu do důlního komplexu Schneeberger Kobaltfeld. Na konci 19. století se zde začaly těžit i uranové rudy. Světovou proslulost si důl získal díky tomu, že v něm byla objevena řada nových uranových minerálů (např. zeunerit, walpurgin, uranospinit, uranosphaerit, trögerite či nováčekit). Po druhé světové válce byl důl pod jménem šachta 3 jedním z prvních, jež využíval SAG Wismut pro těžbu uranu.
Z povrchového zařízení dolu se dodnes zachovaly nejdůležitější budovy. Na strmé haldě nad někdejším nádražím Schneeberg-Neustädtel stojí dvoupatrová šachetní budova postavená před rokem 1852, ve které se od roku 1853 nacházel vodní žentour, později přestavěný na parní žentour. Do haldy je vestavěná působivá, z kamene vyzděná komora pro vratné vodní kolo, které mělo průměr 13,5 m a šířku 2 m. Do komory vede nově zřízený vchod z okraje haldy. Jáma dolu Weißer Hirsch je odvodněná až na úroveň štoly Markuse Semmlera a je využívána k turistickým prohlídkám podzemí.
