V Eliášském údolí severozápadně od Jáchymova se jedinečně kombinují pozůstatky po těžbě stříbrných rud z 16. až 19. století s rozsáhlými pozůstatky těžby rud uranu ve druhé polovině 20. století.
Pozůstatky nejstarší, raně novověké těžby stříbra jsou nejlépe patrné na návrší Hřeben vlevo od silnice z Mariánské k Abertamské zatáčce, jímž procházela řada významných žil, které byly od 30. let 16. století sledovány již od povrchu desítkami převážně mělkých šachet. Z východozápadních (jitřních) žil šlo především o žíly Eliáš – Dorota, Johannes, Jiří, Himmelskrone a další, ze severojižních (půlnočních) žil pak o Dušní žílu, žílu Jeroným a zvláště pak o Červenou a Malou červenou žílu. Největší koncentrace důlních prací se nacházela poblíž křížení žil. Velmi dobře dochovanou reliktní hornickou krajinu dnes v tomto prostoru charakterizují navzájem se křížící tahy desítek odvalů a pinek sledujících průběh hlavních stříbronosných žil. Archeologicky zde byly potvrzeny zbytky důlních, popř. i obytných budov.
Z údolí Eliášského potoka bylo do návrší Hřeben vyraženo několik štol, jejichž zabořená ústí jsou v terénu zčásti stále patrná. Přímo v údolí byla od roku 1538 hloubena úklonná jáma Eliáš, nejdůležitější šachtou se však později stala šachta Rudolf, založená v roce 1792 (v roce 1850 byla přejmenována na Werner na počest věhlasného profesora Báňské akademie ve Freibergu Abrahama Gottloba Wernera, po roce 1945 na Rovnost), která se ve 20. století stala nejhlubší šachtou jáchymovského důlního revíru (660 m).
Jako zdroj pohonné vody pro důl Eliáš byl v Eliášském údolí kolem roku 1540 založen báňský rybník Heinzen Teich (dnes Horký rybník) s 6 m vysokou sypanou hrází a mohutnou klenutou kamennou propustí. Jako zdroj vody pro tento rybník byl v 16. století vybudován sběrný vodní příkop, který se částečně zachoval na severozápadním svahu údolí. Po jihovýchodním svahu vedl z Heinzova rybníka vodní příkop k dolu Eliáš, kde se dosud zachovalo torzo kamenné komory na vodní kolo.
V polovině 19. století byl na levém svahu Eliášského údolí vybudován od Heinzova rybníka nový vodní příkop, který přiváděl vodu k tzv. Vodovodní štole (Wassereinlass Stolln). Touto štolou se od roku 1851 přiváděla voda na těžní stroj a důlní čerpadla v dole Werner. Podzemím pak byla voda odváděna až do Jáchymova, kde byla využita pro pohon vodosloupcového těžního stroje dolu Svornost a vodní kola v přilehlých stoupách. Příkop od Heinzova rybníka k Vodovodní štole se v terénu dosud z části zachoval, místy jsou patrné i svorové plotny, jimiž býval překryt.
Hornická krajina po obou stranách Eliášského potoka rovněž svědčí o obrovském rozsahu těžby uranových rud v letech 1946–1964. Svahy údolí jsou dekorovány mohutnými novodobými odvaly šachet Eduard, Jiřina a Eva, ve vyšší úrovni pak odvaly šachet Rovnost, 14, Adam a dalších, které formují tvář krajiny. Velké haldy uranových dolů ostře kontrastují s četnými malými haldami stříbrných a kobaltových dolů z 16. až 19. století. Odvaly uranových dolů, kromě toho, že jsou dodnes nalezištěm řady vzácných minerálů, poskytují azyl i mnoha chráněným rostlinám, včetně ohrožených druhů orchidejí (kruštík tmavočervený, korálice trojklaná, prstnatec májový, prstnatec plamatý, jednokvítek velekvětý aj.), kterým svědčí výskyt karbonátové žiloviny na haldách.
