U zaniklé osady Bludná (původně Irrgang) nedaleko Horní Blatné se nacházela významná ložiska cínovce a železné rudy, která zde byla dobývána nejpozději už od počátku 16. století, kdy se tato oblast ještě nacházela na území saského panství Schwarzenberg. Těžba cínovce po největším rozmachu v 16. století probíhala až do první třetiny 19. století, dobývání železných rud se udrželo až do první světové války. V celém rozsáhlém důlním revíru se dochovalo množství pozůstatků po více než 400 let trvající těžbě, zvláště povrchové dobývky, pinkové tahy, zabořená ústí štol, četné haldy i rýžoviště cínovce v údolí Mrtvého potoka. Vodu k pohonu důlních zařízení obstarával Blatenský vodní příkop, který Bludnou prochází.
Cínově rudy se těžily jednak přímo ve vlastní široce roztroušené osadě, hlavně však dále na SZ v prostoru Sněžné hůrky (949 m), původně nazývané podle původu prvních zdejších havířů Schneebergl – malý Schneeberg. Nejnázornějším a nejrozsáhlejším dokladem těžby cínovce na Sněžné hůrce je mimořádně zachovalá povrchová dobývka dolu Zuzana, vzniklá vydobytím téměř svislé greisenové žíly přímo od povrchu. Jde o přes 150 m dlouhou, úzkou (obvykle 1–3 m) a až 10 m hlubokou průrvu rozdělenou pilíři na více částí. Uvnitř nejhlubší části dobývky jsou patrná tři nad sebou jdoucí patra chodbic sázených ohněm. Těžba v dole skončila v roce 1817. Pozoruhodné povrchové práce převážně z 16. století se vyskytují také na greisenových pásmech Bůh Otec, Vavřinec a Svatý Duch na západním svahu Sněžné hůrky, v prostoru Volské štoly nebo poblíž Bludné, kde pracoval mj. důl Drahá kožešina. V povrchové dobývce tohoto dolu je velmi dobře patrné křížení dvou greisenových žil.
Železorudné doly byly umístěny poblíž tzv. Bludenské poruchy – mohutného zlomového pásma směru SZ–JV a mocnosti až 50 m, které je součástí hlubinného zlomu Gera – Jáchymov a je místy vyplněno křemennými žilami s obsahem železné rudy hematitu. Hlavní byl důl Hilfe Gottes (Pomoc Boží), největší železorudný důl v západním Krušnohoří, který je doložen už k roku 1562 a jeho žentourová těžní šachta, v jejímž místě se dnes nachází hluboká trychtýřovitá pinka, pracovala až do roku 1884. Poté její funkci převzala výše ležící šachta Gustav, která byla v provozu ještě za první světové války a dosáhla hloubky téměř 180 m. U obou těchto šachet se dochovaly rozsáhlé odvaly. Pozůstatkem po dolování železných rud na Bludné je rovněž částečně zatopená prohlubeň v místech dolu Nanebevzetí Panny Marie (Maria Himmelfahrt), známého rovněž již z 16. století. Tato prohlubeň je největším povrchovým pozůstatkem těžby železných rud v Krušných horách. Od poloviny 18. století byly tyto doly odvodňovány dědičnou štolou František s ústím v zaniklé osadě Luhy, která dosáhla délky přes 2,5 km.
Doly u Bludné byly pověstné nálezy krásných paprsčitých agregátů hematitu s lesklým kulovitým povrchem, tzv. lebníků, které byly až 0,5 metru velké a jsou dodnes chloubou řady muzeí po celém světě.
