Na jih a jihozápad od Zlatého Kopce, v trojúhelníku vymezeném spodní částí osady, Tetřeví horou (1 005 m)a Komářím vrchem (965 m), se rozkládal historický revír cínových rud, označovaný v současnosti podle levého přítoku Zlatého potoka jako Zlatý Kopec – Hrazený potok. Tento revír lze pravděpodobně ztotožnit s revírem Mückenberg (Komáří vrch), známým již z horního řádu pro tzv. lesní cínové doly, který v roce 1548 vydal král Ferdinand I.
Ložisko bylo od 16. do poloviny 19. století rozfáráno desítkami štol a nehlubokých šachtic, které sledovaly strmé křemenné žíly s cínovcem a turmalínem směru přibližně východ – západ, protínající okolní fylity. Největší koncentrace starých důlních prací je v příkré stráni nad pravým břehem pravého přítoku Hrazeného potoka (dříve Hahnbergloch) a nad levým břehem Hrazeného potoka (Rammelsbergloch), kde se dochovalo velké množství pozůstatků po dolování – povrchových dobývek dlouhých i několik set metrů, zabořených ústí štol a šachet či odvalů hlušiny. Při začátku údolí se nachází mohutný odval dolu Hoffnung zu Gott, který byl v provozu ještě ve 20. a 30. letech 20. století a byl znovu prozkoumán pracemi Jáchymovských dolů při prospekci na uran počátkem 50. let. Celý nesnadno přístupný revír se nachází v lese a dochoval si dosud vzhled autentické montánní krajiny. Typické pro celou oblast jsou také desítky kruhových plošin na místech někdejších milířů pro výrobu dřevěného uhlí.
Svůj název získal Hrazený potok podle systému jedenácti menších i větších kamenných hrází, které jsou umístěny nedaleko od sebe po celém jeho toku. Stáří ani účel těchto hrází nejsou známé, jejich vznik patrně souvisel s regulací průtoku vody.
