Těžba v oblasti dolu Alte Mordgrube je písemně doložena k roku 1516, pravděpodobně je však mnohem starší. K oživení báňských aktivit a rozsáhlé modernizaci dolu došlo v 19. století, dochovaný rozsáhlý soubor staveb pochází z let 1825 až 1870, kdy se důl stal jedním z největších producentů olova v regionu.
Po ukončení těžby v roce 1896 se areál dolu Alte Mordgrube stal součástí freiberské kožedělné firmy Stecher, která přeměnila bývalou úpravnu dolu na výrobní závod a budovy šachty Mendenschacht na haldě dolu přestavěla většinou pro obytné účely. Vlastní šachetní budova nalezla od roku 1906 nové uplatnění jako výletní hostinec Zur Zugspitze a okolí bylo upraveno jako park. Díky tomuto novému využití se venkovní podoba budov zachovala z větší části v autentické podobě. K dochovaným povrchovým budovám šachty Mendenschacht patří mj. modlitebna z roku 1853, cáchovna vybudovaná kolem roku 1820, dvoupatrová šachetní budova (1854) s přilehlou strojovnou a kotelnou, kovárna (1856) či kavna (přístřešek nad šachtou) z 19. století.
Severně od areálu se částečně dochoval rovněž násep 268 m dlouhé koněspřežné dráhy mezi dolem a někdejší úpravnou, která byla vybudována jako v letech 1828–1829 jako první dráha se železnými kolejnicemi v okolí Freibergu.
V podzemí dolu se v hloubce 140 m na úrovni štoly Tiefer Fürstenstolln dochoval zhruba 17 m vysoký dvouválcový vodosloupcový stroj, který v letech 1820–1824 zkonstruoval freiberský strojní inženýr Christian Friedrich Brendel. Tento stroj si našel cestu do dobové technické literatury a svou účinností při čerpání vody se stal hlavním důvodem úspěchu dolu.
Jižně od šachty Mendenschacht se nachází výrazný haldový tah na žíle Junge Mordgrube Stehender. Lokalita je součástí sítě cyklistických a turistických stezek. Důl Alte Mordgrube je také součástí hornické naučné stezky.
