Šachty Vordere Reiche Zeche a Hintere Reiche Zeche jsou písemně zmiňovány už v roce 1384, čímž se řadí mezi nejstarší známé freiberské doly. Nová šachta dolu Reiche Zeche byla vyhloubena v 19. století jako svislá jáma, která se v letech 1937 až 1969 stala jednou z hlavních těžních jam velkého komplexu dolu Himmelfahrt Fundgrube. V letech 1919 až 1936, po prvním uzavření stříbrných dolů ve Freibergu v roce 1913, a znovu po definitivním uzavření dolů v roce 1969 (od roku 1981) se důl stal výukovým a výzkumným zařízením freiberské Báňské akademie.
Zachované, památkově chráněné objekty na povrchu zahrnují velkou hlušinovou haldu, strojovnu s komínem (1898), šachetní budovu s těžní věží (1953) nebo dům předáka (1900). V podzemí se dochovala velká komora pro vodní kolo (1846/47), zbytky vodosloupcového stroje (1882) a části rozsáhlých chodeb a dobývek dolu Himmelfahrt Fundgrube z doby od 14. do 20. století (včetně štoly Alter Tiefer Fürstenstolln z konce 14. století a Rothschönberské štoly z konce 19. století). Podzemní objekty dokumentují těžbu stříbra ve všech freiberských těžebních obdobích od středověku do nedávné minulosti, historické nadzemní stavby pak dokládají období těžby od konce 19. do poloviny 20. století. Historické části dolu jsou přístupné jako prohlídkový důl.