K rozvoji hutních zařízení u Halsbrücke došlo na začátku 17. století poté, co starší provozy převzal saský kurfiřt Georg I. Postupně zde vznikl hutní komplex, který se vedle hutí u Muldenhütten stal jedním z nejvýznamnějších v Krušných horách. Zdejší huť nabyla na významu zvláště po výstavbě amalgovny v roce 1791 – stříbrné rudy zde byly poprvé v průmyslovém měřítku zpracovávány za studena procesem amalgamace pomocí rtuti. V roce 1816 zde byla pro účely osvětlení uvedena do provozu jedna z prvních plynáren v Evropě. Místní zvláštností je také tzv. strusková lázeň využívající teplo ze strusek, která byla zřízena v roce 1804 a stala se vzorem pro jiné obdobné lázně v Evropě. Zpracování místních rud bylo nakonec nahrazeno zpracováním zahraničních surovin, což huti zajistilo další existenci i po ukončení těžby. V tradičním hutním provozu pokračují v Halsbrücke dodnes různé samostatné podniky.
Součástí památky světového dědictví jsou dvoupatrová kamenná budova struskové lázně (1804), pozůstatky akvaduktu pro amalgovnu z roku 1796 a také čtyři historické hrázděné domy pro zaměstnance hutě.
