Okolí města Oelsnitz/Erzgebirge je dokladem těžby černého uhlí na severním okraji Krušných hor v 19. a 20. století. Těžba černého uhlí v tomto revíru představovala od poloviny 19. století důležitý základ pro průmyslový rozvoj Saska. Hornická činnost, přestože trvala jen jedno století (do 70. let 20. století), zásadně zformovala krajinu u Lugau a Oelsnitz a měla také značný vliv na zdejší urbanistický vývoj.

Jednou z hlavních těžních šachet revíru Lugau-Oelsnitz a jednou z nejvýznamnějších pro těžbu černého uhlí v Sasku vůbec byla v první třetině 20. století šachta císařovny Augusty, založená v roce 1869 a později (1946) přejmenovaná na šachtu Karla Liebknechta. V letech 1922 až 1933 byl důl rozsáhle modernizován, v této době byla též postavena 50 m vysoká těžní věž. Důl byl tehdy považován za nejmodernější důlní komplex v Sasku a díky různým technickým řešením získal i mezinárodní věhlas. Šlo o jednu z nejproduktivnějších šachet v Německu s roční těžbou asi 1 milionu tun černého uhlí. Důl byl uzavřen v roce 1971 jako poslední v revíru Lugau-Oelsnitz. Kromě pozoruhodné průmyslové architektury má velký význam především technické vybavení, které se do značné míry zachovalo v původním stavu. V části šachetní budovy je dnes umístěno hornické muzeum, někdejší strojovna byla přebudována na plavecký bazén.

K dalším památkám z doby těžby černého uhlí v Oelsnitz patří významné společenské a obytné budovy, například sídliště báňské záchranné služby, hornický kulturní dum Hans Marchwitza, bývalé hornické učiliště (dnes středisko odborné školy okresu Erzgebirge) nebo vila továrníka Kruga. Krajinu u Oelsnitz dodnes formují odvaly někdejší šachty Deutschland.