Dějiny dolu Weiße Erden Zeche sahají až do 17. století, kdy zde byly v provozu železorudné doly pokrývající surovinovou potřebu hamrů v okolí Aue. K nim patřil i důl Roter St. Andreas, v němž byla v roce 1698 nalezena poloha kaolínu. Poté, co saský chemik Johann Friedrich Böttger v roce 1708 objevil poprvé v Evropě způsob výroby tvrdého porcelánu, obdržel důl Weiße Erden Zeche / St. Andreas Fundgrube v roce 1711 kurfiřtské privilegium k dodávání kaolínu do porcelánové manufaktury v Míšni. Teprve v roce 1828 se však stal téměř zcela majetkem zemské vrchnosti. V témže roce byla postavena nová cáchovna dolu. Důl Weiße Erden Zeche měl velký význam dolu pro rozvoj výroby porcelánu. Všechny kulturně-historicky cenné výrobky z prvního období světoznámé míšeňské porcelánové manufaktury vznikly z kaolínu vytěženého v tomto dole. Těžba v něm skončila v roce 1855. V roce 1933 byla cáchovna rozšířena a modernizována, v současnosti je využívána k obytným účelům a jako penzion. Kolem cáchovny vede hornická turistická stezka.