Hornická krajina Frohnau je rozsáhlé území s mnoha haldami, zastoupenými malými odvaly z 15. až 17. století sledujícími rudní žíly, většími haldami hlavních šachet zakládaných od 18. století i velkými výsypkami z dob těžby uranových rud. Historická těžba skončila na konci 19. století, byla však obnovena ještě v roce 1946 v souvislosti s průzkumem na uran v dole Markuse Röhlinga.

Původní důlní objekty se s výjimkou budov u dolů Malwine a Markuse Röhlinga nedochovaly. Na velké haldě, resp. u haldy těžní jámy dolu Markuse Röhlinga stojí historický soubor budov skládající se z bývalé kovárny z roku 1773, cáchovny postavené okolo roku 1768 a poněkud stranou umístěné rozvaliny prachárny, nachází se zde i v roce 2000 obnovená budova koňského těžního žentouru.

Součástí Hornické krajiny Frohnau je i pozoruhodný schreckenberský vodohospodářský systém, který byl vybudován v roce 1788 a následně rozšiřován. Pohonná voda byla přiváděna z východního svahu nad údolím Sehmy akvaduktem a štolou Orgelstolln ke komorám podzemních vodních kol. Voda využitá čerpacími stroji pak byla společně s odčerpanou důlní vodou odváděna štolou Markuse Röhlinga a později hlubší štolou Junger St. Andreas.

Důl Markuse Röhlinga dnes slouží jako prohlídkový důl, do nějž se vchází nově vyzděným portálem uranové štoly č. 81. Nedaleko něj se nachází historicky významné ústí vlastní štoly Markuse Röhlinga s celkovou délkou asi 8,6 km, její vyzděný portál pochází z roku 1831. V podzemí je po asi 600 m dlouhé jízdě důlním vláčkem možné zhlédnout působivé doklady těžby stříbra a kobaltu v letech 1733–1857 i poválečné těžby uranu společností Wismut. Hlavní atrakcí je historicky věrná replika plně funkčního, 9 m vysokého vodního kola. Na povrchu se u dolu nachází výstava důlní techniky.