Významným dokladem intenzivní těžby uranu u města Buchholz v polovině 20. století jsou dvě rozsáhlé, zdaleka viditelné kuželovité haldy. Vznikly během krátkého, pouze desetiletého období průzkumných a těžebních prací na šachtě 116, která byla založena v roce 1948 a do roku 1957, kdy byla uzavřena, dosáhla hloubky 186,7 m. Obě haldy jsou posledním příkladem kuželovitých hald, které svým vzhledem byly typické pro období poválečné uranové těžby v saských Krušných horách a vznikaly postupným navážením hlušiny pomocí ukloněných dopravníků („terrakoniků“).

Haldy mají přirozený sypný úhel 30 až 45 °. Větší z nich má průměr 60 m a výšku asi 30 m, sousední menší výsypka má průměr 40 m a výšku okolo 20 m. Šachta a povrchová zařízení dolu se nacházely severovýchodně od obou hald. Směrem na jihozápad je patrná ještě jedna velká, ale méně nápadná plochá halda. I přes částečnou sanaci a změnu profilu hald a kompletní odstranění bývalých budov dolu jsou kuželovité haldy šachty 116 stále původním krajinotvorným dokladem historicky významné těžby uranové rudy. V současnosti jsou obě dosud nezarostlé haldy volně přístupné po turistické cestě.