Důl Daniel je prvně zmiňován kolem roku 1500. V polovině 17. století se díky bohatým nálomům kobaltových rud stal jedním z nejvýznamnějších dolů schneeberského revíru, třetina vytěžených kobaltových rud pocházela z tohoto dolu. V roce 1787 byl nad tehdy 250 m hlubokou šachtou postaven koňským žentour, který byl zbořen v roce 1905. Na konci 19. století se důl Daniel stal součástí důlního komplexu Schneeberger Kobaltfeld. Znovu byl jako šachta č. 36 otevřen v roce 1947 v rámci průzkumu na uranové rudy prováděného podnikem SAG Wismut.

V šachtě se zachovala pro schneeberský revír typická vyzdívka s překrývajícími se oblouky. Šachta není až na několik metrů zasypaná, takže je vyzdívka dobře patrná. Ze souboru povrchových budov dolu se v blízkosti šachty dochovala cáchovna a kovárna. Cáchovna, v níž má dnes sídlo schneeberský hornický spolek, byla postavena kolem roku 1730 jako dvoupatrová hrázděná budova se sedlovou střechou. Uvnitř se dochovala shromažďovací místnost, železná kamna, výčep, černá kuchyně, místnost pro mužstvo, nářaďovna a byt důlního dozorce. S cáchovnou těsně sousedí z prken postavená zásobárna rudy. Kovárna byla postavena v letech 1839/40 je dvoupodlažní zděná budova s hrázděným horním patrem. Západně od povrchového areálu se nachází výrazná halda s plochou 160 x 75 m a výškou asi 12 m. Malé starší haldy jsou patrné na východ od dolu.