Historicky nejvýznamnějším krupeckým důlním revírem byl revír Steinknochen nacházející se severně od města. Od středověku až do počátku 19. století zde pracovalo přes 150 cínových dolů, a celý revír se tak vyznačuje obrovskou koncentrací důlních děl, která je výjimečná nejen v Krušných horách, ale v celé Evropě. Existenci starých důlních děl dokládají četné pozůstatky, především zabořená ústí jam (pinky) a štol a odvaly různých tvarů, zejména výrazné terasovité odvaly s rozsáhlými horními plochami. Vzdálenost mezi odvaly, resp. šachtami odpovídá velikosti starých důlních polí uvedených v krupeckém horním řádu z roku 1487 (36 x 36, popř. 72 x 36 m), takže se může jednat o mimořádnou lokalitu se zachovanými středověkými důlními poli, které nebyly dosud jinde nalezeny.
Mladší etapu dolování dokládá štola Starý Martin, která se ve druhé polovině 19. století a ve 20. století stala jedním z nejvýznamnějších důlních děl krupeckého revíru. Byla založena v roce 1864 s cílem zastihnout severozápadní část ploše uložené greisenové žíly Lukáš, která je svou směrnou délkou kolem 2 km nejdelší cínowolframovou rudní žílou ve střední Evropě. Těžba ve štole Martin skončila koncem 50. let 20. století, v roce 2000 byla štola zpřístupněna veřejnosti a její prohlídková trasa o délce 1 km se stálou expozicí důlních nástrojů slouží celoročně jako učebnice proměny důlních technik v 19. a 20. století. Štola je propojena s níže položenou dědičnou štolu Dürrholz, jedinečným důlním dílem, které bylo raženo již od druhé poloviny 15. století až pod doly na Komáří hůrce.
Východní částí revíru Steinknochen probíhá stará hornická stezka mezi Krupkou a Horní Krupkou, která sloužila k přepravě rudy a k přístupu k dolům. V zídce při cestě byly nalezeny kameny s datací 1765 a 1894, založení stezky je však nepochybně staršího data. V současnosti je stezka součástí přeshraniční naučné hornické stezky. Souběžně s ní protéká Krupský potok, podél nějž se v minulosti rýžovaly cínové rudy.
Severozápadně od revíru Steinknochen se nachází další z krupeckých důlních revírů, revír Preisselberg, ve kterém probíhala těžba cínových rud už před 16. stoletím. Dokladem toho je preisselberská pinka, v níž se těžil cínovec přímo z výchozu žíly. Většího významu dosáhl revír ve druhé polovině 20. století, kdy zde bylo objeveno dosud nedotčené ložisko masivních cínových rud. Ložisko bylo ověřeno třemi nad sebou umístěnými štolami Preisselberg I, II a III. U štol č. II a III se nacházejí poměrně rozsáhlé odvaly dokumentující charakter těžených rud.
