Severovýchodně od Krupky, pod dnešní lanovkou na Komáří hůrku, se rozkládal důlní revír Knötel, plošně nejrozsáhlejší revír celé krupecké oblasti. Tento revír podává výjimečné svědectví o těžbě rud cínu, ale také mědi, vizmutu a později molybdenu z ploše nebo i příkře uložených greisenových žil s převládajícím směrem SSV–JJZ, vyvinutých v rulovém plášti žul, popř. z křemen-topazového greisenového pně, a to od 14. až do 20. století.
Od 14. století byl revír rozfárán řadou povrchových dobývek, k nimž patří tzv. Zwickenpinge o rozměrech 50 x 35 m, která existovala už v 16. století, nebo dobývky na Mahlerové žíle, a také desítkami většinou nehlubokých dolů. Od 16. století byly při průzkumu a těžbě využívány zdvojené šachty, jejichž příklady lze nalézt například kolem dolu Starý Vendelín. Od 17. do 19. století byly zakládány individuální štoly a šachty, které jsou roztroušené po celém revíru. Do této etapy patří mj. doly Jacobs Fahrt nebo štola Siebenschläfer (v češtině označovaná jako štola Sedmi spáčů, správně však Plch), štola Juda nebo štola Alt Ignazi. Ke konci tohoto období vznikaly i delší štoly a hlubší šachty s většími odvaly zastoupené důlními díly Glück auf, Vendelin, Alter Abendstern nebo Josef. Nejhlubší dobývky se nacházely v hloubce asi 30–50 m.
Za druhé světové války a krátce po ní se kromě cínonosných greisenů stalo předmětem zájmu i těleso pegmatitu, z něhož byl získáván molybdenit a draselný živec. Revír byl otevřen čtyřmi nad sebou ležícími štolami, odshora dolů jde o štoly Prokop (562 m n. m.), Barbora (510 m) s dosud zachovaným portálem, Václav (480 m) a Večerní hvězda (441 m). Těžba zde skončila v roce 1956, jejím dokladem jsou dodnes rozsáhlé haldy. Štola Barbora bývala pověstná nálezy vzácných minerálů vizmutu, z nichž dva, krupkait a kettnerit, zde byly objeveny vůbec poprvé. Nad štolou Prokop se nachází výchoz topazového greisenu.
