Z početných zařízení na zpracování kobaltové rudy se ve schneeberském revíru dodnes dochovala jako jediná stoupovna Siebenschlehener Pochwerk, která původně patřila ke stejnojmennému dolu, zmiňovanému poprvé na konci 15. století. V letech 1752–1753 byl objekt přestavěn do dnešní podoby.
Od 18. století se ze stoupovny Siebenschlehener Pochwerk stala centrální úpravna pro různé doly v Neustädtelu, která často neměly vlastní stoupy. Ruda dodávaná z dolů do úpravny byla až do jejich zpracování uchovávána v oddělených uzamčených kobaltových komorách. V objektu se ještě po roce 1945 po krátkou dobu upravovala uranová ruda.
V současnosti se úpravna skládá z několika vedle sebe stojících budov různého stáří. Ke dvoupodlažní hlavní hrázděné budově vedou ze svahu vantroky přivádějící vodu na vodní kolo umístěné uvnitř budovy. Současné vodní kolo stejně jako další stroje, jako jsou sazečky nebo nátřasné splavy, představují věrnou repliku původních zařízení. V roce 1830 byl pro předáka úpravny postaven malý přízemní hrázděný dům. V prodloužení jeho osy byly v jedné budově umístěny kobaltové komory dolu Wolfgang Maßen a poté i dolu Sauschwart. Poté, co si tyto doly postavily vlastní stoupy, se tyto kobaltové komory staly nadbytečné a byly přeměněny pro jiné účely.
Rekonstruovaná stoupovna je dnes využívána jako muzeum, jehož expozice zprostředkovává dějiny těžby kobaltových rud v revíru Schneeberg-Neustädtel od druhé poloviny 16. století.
