Klesající výnosy z těžby stříbrných rud začalo už koncem 16. století částečně vyrovnávat dobývání rud kobaltu. Jejich zpracování nabylo velkého významu od 17. století zvláště ve schneeberském revíru, kde byly využívány k výrobě modré barvy (šmolky). Po založení prvního provozu v Niederpfannenstielu v roce 1635 vznikly v Sasku ještě čtyři další. Nejmladším z nich je Schindlerova továrna na modrou barvu v Zschorlau, kterou v roce 1649 založil Erasmus Schindler a která je posledním z těchto pěti zařízení, které se v téměř kompletní podobě dochovalo dodnes.

Schindlerova továrna, která se nachází v údolí Cvikovské Muldy nad městem Aue, je tak vzácným dokladem výroby kobaltových barev od 17. až do 19. století se zachovanými výrobními zařízeními a sociální a administrativní infrastrukturou. Dodnes si uchovala charakter uzavřeného krušnohorského montánního sídla, seskupeného kolem panského domu a vnitřního dvora. Panský dům vznikl pravděpodobně na konci 17. nebo počátkem 18. století. Další budovy, například mlýn k mokrému drcení, strojovna, mechanická dílna, tzv. Černé kasino (původně hostinec), ředitelská vila a obytné domy, byly postaveny převážně ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století.

Výroba kobaltové modře byla zvláště důležitá pro míšeňskou porcelánku. Také další výrobky v Evropě a v zámoří zajišťovaly, že se kobaltový pigment z Krušných hor rozšířil do celého světa. Kobaltovou modř z Krušných hor tak lze najít například na delftské fajáns, benátském skle nebo čínském porcelánu.

V polovině 19. století se továrna přeorientovala na výrobu ultramarínových barev. Barvy se zde vyrábějí dodnes, a Schindlerova továrna tak je jedním z nejstarších stále funkčních závodů na výrobu barev na světě.