Marienberg je výjimečným příkladem plánovitě založeného horního města, které bylo jako první svého druhu postaveno na počátku 16. století na zelené louce v bezprostřední blízkosti bohatých rudních ložisek. Pravidelný půdorys města a uspořádání nejdůležitějších budov vycházelo z teoretických zásad renesanční architektury, které se zde uplatnily poprvé při zakládání města na sever od Alp.
Na začátku 16. století začala těžba rud i ve výše položených partiích středního Krušnohoří, která, podobně jako v případě Annabergu, úzce souvisela se systematickým hledáním nových rudních ložisek v době dočasného úpadku dolů ve Freibergu. Marienberg se po objevu bohatých ložisek stříbrné rudy v původně zemědělské a do značné míry zalesněné oblasti stal po Annabergu druhým plánovitě založeným horním městem v horní části saského Krušnohoří.
Horní město Marienberg založil v roce 1521 albertinský vévoda Jindřich Pobožný. Město bylo vystavěno podle návrhů Ulricha Rüleina von Calw na čtvercovém půdorysu s neobvykle rozlehlým, asi 1,8 ha velkým čtvercovým centrálním náměstím. Sakrální a světské stavby Marienbergu, například měšťanské domy a správní budovy, dokládají přímou souvislost mezi vývojem města a hornictvím. Radnice na náměstí byla postavena v renesančním stylu v letech 1537–1539. I přes četné požáry města se dochoval její skvostný portál z roku 1538. Také řada měšťanských domů obklopujících náměstí má zdobné renesanční portály. Městský kostel sv. Marie byl vybudován v letech 1558–1564 po vzoru kostelů v Annabergu a Pirně jako poslední pozdně gotický sálový kostel v Sasku. Po požáru v roce 1610 byl znovu postaven ve stylu raného baroka. Z původních pěti bran zasazených do městského opevnění se dochovala brána Zschopauer Tor z roku 1545, poslední dochovanou městskou věží je Roter Turm (Červená brána). Zajímavostí města je tzv. Lindenhäuschen – typický, do značné míry v původním stavu dochovaný hornický domek, který patří k nejstarším domům Marienbergu.
Západně od historického centra se nacházející hornický špýchar (Bergmagazin) je jediným dochovaným příkladem stavby tohoto typu, která byla dříve typická pro mnoho krušnohorských měst. Hornické sklady, které sloužily především pro zásobování horníků a jejich rodin potravinami, bývaly zvláštností krušnohorských měst. Bergmagazin v Marienbergu byl postaven v letech 1806–1812 jako masivní čtyřpatrová budova z lomového kamene opatřená břidlicí pokrytou polovalbovou střechou. V letech 2002–2006 byl po citlivé přestavbě upraven na německo-české kulturní centrum. Při rozsáhlé rekonstrukci byla z větší části zachována jak pozoruhodná vnitřní dřevěná konstrukce, tak i kubatura interiéru.
Jak město Marienberg, tak přilehlá Hornická krajina Lauta dokumentují závěrečnou fázi vývoje měst a krajiny v Krušných horách v souvislosti s těžbou stříbra v 16. století. Na severozápad od Marienbergu se rozprostírající Hornická krajina Lauta je s městem spojena silnicí, kterou kdysi používali horníci žijící ve městě, aby se dostali k dolům v Lautě.
