Vycezovaci huť v Grünthalu, ležící asi 2,5 km jihovýchodně od středu města Olbernhau poblíž hranice mezi Saskem a Českem, je vzácným dokladem předprůmyslového hutního areálu sloužícího k úpravě, tavbě a zpracování stříbronosných měděných rud pomocí metody vycezování (ságrování). Tato huť, který zároveň svědčí o souvisejících aspektech v oblasti správy, bydlení a společenského života, je jediným dochovaným zařízením tohoto druhu na světě.
Huť založil v roce 1537 annaberský perkmistr Hans Leonhardt. Od roku 1550 ji spolu se svými dětmi vedla Barbara Uthmannová, považovaná těž za zakladatelku proslulého krušnohorského paličkování krajek a obchodu s nimi. V huti se zpracovávaly rudy z dolů na Pöhlbergu u Annabergu, jež rodině Uthmannů v 16. století také patřily (viz str. …), ale i z blízké Hory Svaté Kateřiny a dokonce i z Jáchymova.
V roce 1554 se Barbaře Uthmannové podařilo získat monopol na zpracování tzv. černé (stříbronosné) mědi. Měď z Grünthalu byla obzvláště ceněná pro svou rychle vznikající, nezaměnitelnou zelenou patinu. Bylo jí pokryto přes 400 budov v Evropě, mj. kostel Frauenkirche v Drážďanech, katedrála v Naumburgu, chrám sv. Štěpána ve Vídni nebo katedrála Alexandra Něvského v bulharské Sofii. V souvislosti se snahou saského státu získat kontrolu nad výrobou stříbra koupil huť v roce 1567 saský kurfiřt. Teprev o 300 let později byla huť opět privatizována, když ji v roce 1873 koupil podnikatel Adolph Lange, který ji pak dále provozoval pod názvem „Sächsische Kupfer- und Messingwerke F. A. Lange in Kupferhammer-Grünthal“.
Vycezovací huť v Grünthalu bývala opevněným samostatným sídlem s vlastní soudní pravomocí. Areál proto zahrnoval různé objekty nutné nejen pro provoz, ale i pro běžný život, od objektů pro zpracování rudy přes správní a hutní budovy až po obytné stavby a společenská zařízení pro hutníky. Většina těchto funkčně provázaných budov a dalších objektů se dochovala dodnes a patří k nim především:
Panský dům: původně panský dům, ve kterém pozdějí sídlil faktor (obchodní stanice), je dominantní budovou celého komplexu. Ústřední budova byla postavena kolem roku 1560 rodinou Uthmannů, později byla několikrát přestavěna.
Hutní šenk: je jednou z nejreprezentativnějších budov areálu. Původně to byl panský dům měděného hamru, který současně sloužil jako obydlí pro šichtmistra. Poté, co byl postaven vlastní dům šichtmistra, vznikl zde po roce 1568 hutní šenk. Jde o dvoupodlažní budovu se zděným přízemím a hrázděným horním patrem.
Dům prubíře rudy: majestátní dvoupodlažní dům s nádherným štítem a arkýřem byl postaven kolem roku 1586. Od roku 1997 je spolu s hutním šenkem součástí hotelu Saigerhütte.
Starý hamr: v letech 1534/1537 vybudovaný měděný hamr, dnes označovaný jako „starý hamr“, se nachází za zdí areálu. Po náročné restauraci je od roku 1960 využíván jako muzeální expozice. Jeho technické vybavení tvoří tři chvostové hamry poháněné vodním kolem. Druhé vodní kolo pohání měchy.
Dlouhá huť: technologickým a architektonickým centrem hutě bývala tzv. Dlouhá huť (Lange Hütte) z roku 1562, která však byla v roce 1952/1953 stržena až po základové zdivo. V letech 1992–1994 byla znovu obnažena a částečně nově postavena.
K dalším objektům patří například dům tesaře a hutní škola, stará obchodní stanice, pivovar, hutní mlýn, který nechal postavit Christoph Uthmann v roce 1537, varna, nový hamr, několik domů zaměstnanců hutě, kovárna, slévárna, části původně více než 1 km dlouhé ochranné zdi z let 1656 až 1694 a vodní příkopy přivádějící pohonnou vodu na vodní kola. Při hlavním (západním) vstupu do areálu stojí zdobná brána z konce 19. století.
Budovy hutního komplexu jsou v současnosti využívány jak k obytným, tak i k podnikatelským a kulturním účelům. Turistům jsou k dispozici různé muzejní expozice, naučné stezky i hotel.
