Důl Alte Elisabeth se nachází na velké ploché haldě s výhledem na město Freiberg, asi 200 m od původně samostatné šachty Elisabeth známé už z 16. století. V roce 1808 začala být hloubena nová úklonná šachta, kterou ve druhé třetině 19. století převzal důl Himmelfahrt Fundgrube; šachta pak byla využívána jako světlík při ražbě Rothschönberské štoly a později jako větrná jáma s celkovou hloubkou 605 m. V roce 1848 byla šachta vybavena žentourem s parním pohonem, který se dochoval dodnes.

K objektům šachty patří částečně hrázděná šachetní budova, strojovna, kotelna, 18 vysoký komín a k šachetní budově přistavěná třídírna rudy, která byla později využívána jako modlitebna. Celý komplex doplňuje opodál stojící kovárna postavená kolem roku 1850. V roce 1936 byla postavena samostatná budova, v níž jsou umístěna dmychadla z roku 1831. Tato litinová dmychadla, postavená původně pro huť Antonshütte u Schwarzenbergu v západní části Krušných hor, jsou mistrovským strojírenským dílem, které dokládá přechod z tavení rud pomocí dřevěného uhlí na průmyslový hutní provoz využívající již koks. Dmychadla, která byla přemístěna do dolu Alte Elisabeth v roce 1936, jsou jednou z nejstarších technických památek Německa.

Památkově chráněné historické podzemí dolu Alte Elisabeth včetně dochované komory vodního kola jsou na různých úrovních propojena s dalšími šachtami, například s dolem Reiche Zeche. Pouhých šest let poté, co byla těžba v dole Alte Elisabeth v roce 1913 ukončena, převzala celý komplex dolu včetně části podzemí freiberská Báňská akademie a začala jej využívat pro výuku. Obdobně akademie převzala po skončení těžby v roce 1969 i šachtu Reiche Zeche.

Oba doly v současnosti provozuje Bergakademie jako výukový a výzkumný důl, který je udržován až po úroveň štoly Tiefer Fürstenstolln. V podzemí dolu se dochovaly rozmanité doklady těžby ze všech období freiberské báňské historie. Důl slouží i pro turistické účely.